S těmi je to vůbec hrozné. Jak máme proboha vybrat vhodnou školu pro dítě? S rozšířenou výukou jazyků či klasickou, soukromou anebo státní, pokud státní, pak jakou tedy? Ano, snažíme se vybírat především s pomocí „zdravého rozumu,“ ale kdo se má v té haldě nabídek vyznat!
Sedíme u vína. Tři dvojnásobné matky, sousedky, opětovně řešíme, do jaké školy budou naše děti chodit. Naštěstí už ne základní školu, byť i to mnohé z nás stálo mnoho bezesných nocí. Ovšem co s tou střední? „Nedokážu si představit, že Honzu nevezmou na víceletý gympl a on tu zůstane až do devítky,“ říká kamarádka. My ostatní pokyvujeme, pověst druhého stupně naší školy je nevalná. Poté probíráme finanční náročnost a kvalitu soukromých gymplů, na řadu přijdou reference od širokého okolí. Další v pořadí je dopravní dostupnost a taky fakt, jací rodiče vlastně dávají děti na soukromá gymnázia. Vracíme se k tématu státních gymplů. Řešíme, zda jsou naše děti studijní tipy či nikoliv a jak se to vlastně v 10 letech pozná. Debata je nekonečná a pekelně náročná. Všechny se totiž snažíme pro svoje děti vybrat jen to nejlepší! A to je právě to!
Nechci svým rodičům sahat do svědomí, ale nemyslím si, že by po večerech donekonečna řešili naše vzdělání a kroužky. Ono vlastně nebylo zas tak co řešit. Pro předškoláky kroužky nebyly, pak jen pár ve škole, fotbalové hřiště za rohem, anebo sokol nahoře v ulici. Výběr střední školy spočíval ve volbě ze 2 až 3 4letých gymnázií v okolí, matematické, humanitní a sportovní třídy. Výběr sportovního náčiní, oblečení a hraček velmi špatný, o elektronice nemluvě. Na víc nebyly peníze. To teď taky nejsou, ale „nějak to přece musíme udělat, abychom to dětem mohli dopřát. “Takže to všemožně nějak „děláme“ ve snaze urvat pro ně to nejlepší.
Ten společenský tlak je děsivý. Nicméně pokud jde o budoucí pracovní a životní uplatnění, skutečně se láme chleba už na střední škole? Fakt se svět za 10, 15, 20 let tak změní, že bez super školy typu PORG, Open Gate či nejkvalitnějšího státního víceletého gymnázia se ti mladí stanou jasnými outsidery při hledání práce? Tak nějak podobně, jako je tomu například ve Spojených Státech? A hlavně co tedy máme dělat, když tento typ školy svým dětem nedokážeme zaplatit? A fakt je potřeba od 6, 7 let dítěte strávit ráno i odpoledne hodinu dojížděním na druhou stranu Prahy? Na úkor volného času, sportovního vyžití, či prostě času stráveného jakkoliv lépe než sezením v autě či v MHD? A co dělat, jestli prostě dítě v 10, 11 letech zatím jednoduše není zralé na ostrý režim víceletého gymnázia? Na sílu ho tam dokopat?
Těžko říci. Dobré vzdělání neradno podceňovat. Ale nemůžu si pomoct, ty obrovské ambice současných rodičů mě už začínají slušně řečeno pěkně štvát. A o to víc, že jim sama chtě nechtě zčásti podléhám. Nezbyde než vsadit na to, co vždycky. Zdravý rozum a intuici. A samozřejmě přání dítěte...